Návštěva na hřbitově.
Již štědré dary dobrodinci
mládeži nuzné rozdali,
jen jedna dívka osamělá
šla s dárky svými v povzdálí.
Vše radostně pospíchá domů,
jen ona kráčí pomalu,
všem dětem líce slastí plane –
jí smutno je a do žalu.
Přec štědře byla obdařena
i tato dívka maličká,
a truchlí jen, když vzpomíná si,
že o tom neví matička,
že matky srdce nejvěrnější
pokrývá již zelený rov,
i kráčí k ní, k své drahé matce,
k jejímu lůžku na hřbitov,
jde říci jí: „Matičko drahá,
již klidně, tiše můžeš spát,
pohleď jen, jak jsem obdařena,
na zimu mám již teplý šat,
21
mám teplý šat i obuv teplou –
co by to dalo starostí!
obdařili mě dobrodinci
vlídně a s vřelou radostí.
Spi tiše, drahá matičko má,
nuzný se v světě neztratí,
i jemu srdce dobročinná
ten život blahem ozlatí!ozlatí!“
Znamená křížky hrob ten drahý,
a dole matka zesnulá
nad zprávou dcerušky své milé
se v spánku tiše pohnula.
A duše její ozářená
s nebe se dívá na tu zemzem,
s andělů sbory před trůn Boha
rozepne křídla s jásotem,
a za ty duše, dobrodiním
jež daří děcka uboháubohá,
vyprosí milosť, požehnání
a smilování u BohaBoha.
22