VRAŤ SE...
Žloutne již listí
na stromech v háji,
vítr jím svistí.
V luhy i lada
se šumných větví
pozvolna padá.
A vítr hraje
v sežloutlém listí,
nese je v kraje.
Listí se třese,
vítr je honí
v poli i lese.
V zahradě, poli,
k trávě se chýlí
stromové holí....holí...
Kde jsou teď oni,
kteří tu v létě
baví se, honí?
Kde jsou ti mladí,
dříve již v štěstí
snívali tady? – –
Kteří tu stáli
v jasu a štěstí,
dávno jsou v dáli.
Byli tu chvíli,
za svým teď cílem
ve světě pílí.
32
V slzách i blahu
ku předu lepší
klestí si dráhu.
Světem se honí
pro úsměv slávy,
bojují pro ni. – –
V některé chvíli
zda také pomní,
tady že žili? –
Duše má bílá,
vzpomeneš také,
Tys že tu žila? –
Bez smavých květů,
smutno je tady,
bez Tvojích retů.
Vrať se, mé nebe,
v štěstí ať zase
zobjímám Tebe!
Vrať se v mé sady!
Pak i tím chladem
vzpučí květ všady – –
Listí se třese,
vítr je honí
v poli i lese...
33