VRAŤ SE...

VRAŤ SE...
Žloutne již listí na stromech v háji, vítr jím svistí. V luhy i lada se šumných větví pozvolna padá. A vítr hraje v sežloutlém listí, nese je v kraje. Listí se třese, vítr je honí v poli i lese. V zahradě, poli, k trávě se chýlí stromové holí....holí... Kde jsou teď oni, kteří tu v létě baví se, honí? Kde jsou ti mladí, dříve již v štěstí snívali tady? – – Kteří tu stáli v jasu a štěstí, dávno jsou v dáli. Byli tu chvíli, za svým teď cílem ve světě pílí. 32 V slzách i blahu ku předu lepší klestí si dráhu. Světem se honí pro úsměv slávy, bojují pro ni. – – V některé chvíli zda také pomní, tady že žili? – Duše má bílá, vzpomeneš také, Tys že tu žila? – Bez smavých květů, smutno je tady, bez Tvojích retů. Vrať se, mé nebe, v štěstí ať zase zobjímám Tebe! Vrať se v mé sady! Pak i tím chladem vzpučí květ všady – – Listí se třese, vítr je honí v poli i lese... 33