SESTRO!...

František Emanuel Zelenka

SESTRO!...
S hlavou skloněnou, s duší, v níž zástupy nesmělých Tužeb k světlu se tlačily, kráčel jsem cestou. V sluch zalétal mi rozvášněný smích a hovor a jásání... Hlavu pozvedl jsem a níž ji sklonil zas... A dále a dále šel jsem cestou... Stále vtíral se hluk života. – Ale já odpíral... V nitru mém tytéž tesklivé, toužící tiché hlasy. Až jednou! – – – Útlá, jemná ruka Tvá dotkla se kdys čela mého... Oči naše se setkaly. A duše naše se poznaly. Duše naše, jež nikdy dříve nezřely se, ale blízkosť bytí, spřízněnost tušily. – – V sobě zbudovali jsme tichý chrám Lásky své, v němž se tak rády ruce k modlitbám čistým spínají... Mám Tě tak rád! – – Ne pro ten sličný hmoty tvar, ale pro jasnou drahou duši Tvoji. – Tys ruku podala mi, když opuštěn jsem šel v očekávání Světla. Tys světlem duše mé! – A hvězdou života! – – O, vždy mi sviť a půjdu bezpečně vždy! – Sestro! – – Mé duše sestro! – – – E: jf; 2006 35

Básně v knize K bílé tvé duši: