KLAŇ SE!...

František Emanuel Zelenka

KLAŇ SE!..SE!...
Mořem Neznáma bílé labutě plují, plují labutě bílé a čisté jak lilie květy, tamo na vlnách modravých nesou se jasné jich čety.čety, jiné v samotách tajné sny svoje snují. Tam královna bledá a smutná a vznešená, krásná, z ní linou se stříbrná světla a čistá a jasná! Slyš ten tajemný šepot, neznámý, svatý, svatý, neznámý šepot, jímž od věků celá pláň dýchá, v duši vkrádá se a klesá nad města v dřímotách tichá, nízká otvírá okna doškové chaty. O, Tajemství hluboka moře, ó neznámé světy, vy labutě bělostné, Velkého nádherné květy!..květy!... Jasná vznešená světla k radostné tuše, k tuše radostné světla, vy labutě stišených nocí, Krásy poslové věční a bez mezí velikých Mocí! Svatý, Laskavý, Silný! – – Klaň se, má duše!... 1
Básně v knize K bílé tvé duši:
  1. KLAŇ SE!...
  2. DVĚ HVĚZDY.
  3. VE STÍNU LESA.
  4. AŽ Z RÁNA JSI KDYS VEŠLA TIŠE...
  5. TY DOBŘE VÍŠ...
  6. ČEKÁM...
  7. DUŠE DVĚ...
  8. POJĎ, DO LESA ZAJDEME...!
  9. LEKNÍNY.
  10. K SOBĚ PŘIMKNUTI...
  11. NÁLADA.
  12. MODLITBA.
  13. ŠTĚSTÍ.
  14. JDEŠ-LI...
  15. SEN VEČERA.
  16. BYLO LÉTO...
  17. SAMI...
  18. TYS NEPŘIŠLA...
  19. VYZNÁNÍ.
  20. ŽEHNÁNA BUDIŽ!...
  21. DISSONANCE.
  22. VÝKŘIK.
  23. NEDĚLE.
  24. HLE, DUŠE MÁ...
  25. VŮNĚ LÉTA.
  26. VZPOMÍNÁM...
  27. PODZIM.
  28. VEČERNÍ NÁLADA.
  29. VRAŤ SE...
  30. MÁ KRÁLOVNA PŘIJDE!
  31. SESTRO!...