SAMI...

František Emanuel Zelenka

SAMI...
Samota studená dýchala se stěn. Tiše, s okem sklopeným jsme vešli, jakby se bázeň tajila nám v duši, a v prsou mocně třáslo se srdce. Pak dlouho, vše věštícím pohledem jsme nahlédli v hlubiny duší, v nichž cosi se chvělo, cosi se chvělo. – Byli jsme tak sami, byli jsme tak sami! – A večer byl, a byla noc.noc, a byli jsme tak sami, byli jsme tak sami. Jasný den když dovnitř nahléd oknem, stih’ před Tebou mě na kolenou; – Tys hladila můj vlas a líbala mé čelo. – ... 20