DISSONANCE.

František Emanuel Zelenka

DISSONANCE.
Kol hlučný smích věšel se na stěnách, a tony valčíku třásly se zmateně, a hovor povlovný vlekl se po síni, a cosi cizího odvšad se dívalo. Studený Smrti chlad celou šel prostorou. – Zřeli jsme, že vešli jsme kamsi, kde nebyl náš domov, kde cizí jsme byli, že vešli jsme kamsi, kde Samota nestaví tiše svých kroků. – – I prchli jsme odtud, tak volno nám bylo, když sami jsme kráčeli utichlým šerem a tiskli se k sobě, – tak volni a sami. – 24
Básně v knize K bílé tvé duši:
  1. KLAŇ SE!...
  2. DVĚ HVĚZDY.
  3. VE STÍNU LESA.
  4. AŽ Z RÁNA JSI KDYS VEŠLA TIŠE...
  5. TY DOBŘE VÍŠ...
  6. ČEKÁM...
  7. DUŠE DVĚ...
  8. POJĎ, DO LESA ZAJDEME...!
  9. LEKNÍNY.
  10. K SOBĚ PŘIMKNUTI...
  11. NÁLADA.
  12. MODLITBA.
  13. ŠTĚSTÍ.
  14. JDEŠ-LI...
  15. SEN VEČERA.
  16. BYLO LÉTO...
  17. SAMI...
  18. TYS NEPŘIŠLA...
  19. VYZNÁNÍ.
  20. ŽEHNÁNA BUDIŽ!...
  21. DISSONANCE.
  22. VÝKŘIK.
  23. NEDĚLE.
  24. HLE, DUŠE MÁ...
  25. VŮNĚ LÉTA.
  26. VZPOMÍNÁM...
  27. PODZIM.
  28. VEČERNÍ NÁLADA.
  29. VRAŤ SE...
  30. MÁ KRÁLOVNA PŘIJDE!
  31. SESTRO!...