VE STÍNU LESA.

František Emanuel Zelenka

VE STÍNU LESA.
Nad námi tichounce šeptaly větve smrčí, a chvělo se listí buků, a dumaly koruny modřínů dávné zkazky – – Mech lil kolem opojnou vůni z drobných svých květů. Ve větvích zpíval ptáček zpěvy milosti. Slunce hřálo do větví a plazilo se mechem a vřesovím....vřesovím... Nám bylo tak blaze v duši. V ní zpívalo štěstí, a chvěla se touha, a jásala láska; – – naše veliká láska a čistá, jež vzpučela, zkvetla v objetí buků, ve stínu lesa. – 3