POJĎ, DO LESA ZAJDEME...!

František Emanuel Zelenka

POJĎ, DO LESA ZAJDEME...!
Pojď, do lesa zajdeme, duše má čistá, tam usednem v opojný koberec mechu!... Já položím hlavu svou do Tvého klína, já budu se dívati do Tvojich oči, já budu se stápěti v hloubce Tvých očí, já v úsměvech jásati budu Tvých očí. – Tam vášnivě zulíbám sladké Tvé rety, tam vášnivě zulíbám bílé Tvé čelo, tam vášnivě zulíbám jemné Tvé vlasy. – Tam v objetí, polibcích, splynutí duší si nadšeni řeknem, jak máme se rádi....rádi... A dlouho si o lásce budeme šeptat a budem tak šťastni tam, budem tak šťastni... Nám nad hlavou potáhnou ševely stromů, nám nad hlavou zazpívá jásání ptáků, nám nad hlavou opojí vzduch vůně lesa; – a nade vším plát bude veliké Slunce....Slunce... Nám v duši též potáhnou ševely stromů, nám v duši též zazpívá jásání ptáků, nám v duši též opojí vzduch vůně lesa. – A nade vším plát bude veliké Slunce, že nezvíme ani, že žije kol svět. – – 8 Jen pro sebe v kyprém tam prodlíme mechu, jen pro sebe v jásání budem se líbat, jen pro sebe do Světel budem se vznášet a v štěstí svém najdeme celý svůj svět. – Pojď, do lesa zajdeme, duše má čistá, tam usednem v opojný koberec mechu!... 9

Básně v knize K bílé tvé duši: