TAJEMSTVÍ NOCI.
Noc hvězdná nad vískou dýchá,
ta dříme únavou tichá.
Na nebi světů dav září
s tajemnou unylou tváří.
Luna se do větví shýbá,
s vlnkami řeky se líbá.
Stříbrné v listech tká třásně,
v řece se zrcadlí jasně.
Do chalup vkradlo se snění,
světel juž bledých tam není.
Po stromech vánek jde jemně,
rosou se zmlazuje země.
Tiše klid noci jde s jasem,
pes jenom zaštěká časem.
17
Do sadů padají stíny,
jedem v nich dýchají blíny.
Netopýr zbloudilý kdesi
svaté kol stišení děsí.
Vzduch letním sycen je chladem,
vůně bdí ve květu mladém.
Spí ves a ticho je všude,
v statku i chaloupce chudé. –
Slyš, tamo kdos tiše sténá –
Ve stínu stodoly žena.
Do klína hlavu svou sklání,
s čela krev utírá dlaní.
Proč nocí chví se tu skrytě? –
V klíně zaplakalo dítě...
18