TAJEMSTVÍ NOCI.

TAJEMSTVÍ NOCI.
Noc hvězdná nad vískou dýchá, ta dříme únavou tichá. Na nebi světů dav září s tajemnou unylou tváří. Luna se do větví shýbá, s vlnkami řeky se líbá. Stříbrné v listech tká třásně, v řece se zrcadlí jasně. Do chalup vkradlo se snění, světel juž bledých tam není. Po stromech vánek jde jemně, rosou se zmlazuje země. Tiše klid noci jde s jasem, pes jenom zaštěká časem. 17 Do sadů padají stíny, jedem v nich dýchají blíny. Netopýr zbloudilý kdesi svaté kol stišení děsí. Vzduch letním sycen je chladem, vůně bdí ve květu mladém. Spí ves a ticho je všude, v statku i chaloupce chudé. – Slyš, tamo kdos tiše sténá – Ve stínu stodoly žena. Do klína hlavu svou sklání, s čela krev utírá dlaní. Proč nocí chví se tu skrytě? – V klíně zaplakalo dítě... 18