UŽ JE TO DÁVNO.

František Emanuel Zelenka

UŽ JE TO DÁVNO.
Já žití netušil s cestou rozbouřenou, když drahá houpala máť mě na kolenou – ale už je to dávno. V mé duši dětinné luzných snů hřál příval, když k čistým v modlitbách hvězdám jsem se díval, – ale už je to dávno. A pak jsem v rozplání vyšel v svět se bíti a doufal, v dáli kdes Slunce že mi svítí – ale už je to dávno. Má sladká důvěra tiché sady zřela, do nichž se ničící špína nevetřela – ale už je to dávno. Kdys čímsi jásavým mladé srdce znělo, pak smutný den, divý smích, vše odumřelo – ale už je to dávno. O duše! – Chátra a smích a v blátě stíny. Kdys, ano kdys, o kdys – býval svět mi jiný – ale už je to dávno. 52