POUŠŤ BYLA DLOUHÁ...

František Emanuel Zelenka

POUŠŤ BYLA DLOUHÁ...
Poušť byla dlouhá, nekonečně smutná a mrtvá od východu na západy, jen písek bílý, líný hřích jak ležel, a slunce pražil dotek na něm všady. Vzduch suchý kolem nepohnul se ani, nezlíbámnezlíbán spřízněním omladlé trávy, nezhýčkán květy, ani dechem stromů, stál tichý strnule a klidně spavý. Poušť byla dlouhá, mrtvá, širá, smutná, a do ni zbloudil člověk štvaný trýzní, a za ním slepě pospíchaly davy; teď rády šly by zpět, když hynou žízní. 11