OPADAL KVĚTU PEL...

František Emanuel Zelenka

OPADAL KVĚTU PEL...
On, otrok rozkoší a nenasycen zcela, v šat oděn křiklavý, jak čas to nes’, a ona plnou modní nádherou se stkvěla na družek vzdor a mnohým na přetřes. Tak vyšli z domu, galantně jí podal rámě, splynuli s davem v hlučné ulici a věděli, že mnozí dívají se na ně, jim planá radosť vzplála na líci. Cos švitorně jí šeptal stále v tichu, vstříc ona dětským umem šveholí, šli v odiv důvěřivi, plni slov a smíchu, až posléz vešli zkvetlých do polí. Tam s duší zatajenou honili se travou, trhali květy, jimiž plála mez, a ve lži věřili – moderní děti – pravou že lásku čistou snad přec najdou kdes. 30
Básně v knize Zapadlé cesty:
  1. DALEKÁ CESTA...
  2. POUŠŤ BYLA DLOUHÁ...
  3. KDYŽ PŘIŠLO JARO.
  4. ŠLA TICHÁ...
  5. IMPROVISACE EROTICKÁ.
  6. TAJEMSTVÍ NOCI.
  7. NA HLUBINÁCH.
  8. VY VŠICHNI!...
  9. MĚJ MĚ RÁDA.
  10. NARCISS.
  11. VYŠLI V BLÁTO.
  12. ZPÍVAJÍ NÁLADY.
  13. KTEŘÍ JDETE KOLEM.
  14. MÁM TĚ RÁD!
  15. ČLOVĚK.
  16. DÁL OD MÝCH ZAHRAD.
  17. OPADAL KVĚTU PEL...
  18. DUŠE CHCE VZPOMÍNAT.
  19. SVĚT.
  20. SLUNCE.
  21. ECHO.
  22. CESTOU.
  23. ILLUSE.
  24. NIKDY.
  25. POJĎ, DUŠE MOJE...
  26. NADARMO!
  27. PÍSEŇ ZNÁMÁ.
  28. VRAŤ SE!...
  29. DĚTI.
  30. VZPOMÍNKA IRONICKÁ.
  31. PANE, JDEM.
  32. VYPLUL JSEM.
  33. ZTEMNĚLÉ DUŠE.
  34. JE NOC!
  35. NA POLI.
  36. UŽ JE TO DÁVNO.
  37. AŽ JEDNOU...
  38. A JÁ JDU.