MĚJ MĚ RÁDA.

František Emanuel Zelenka

MĚJ MĚ RÁDA.
Ještě krok můj nezabloudil do dálavy, ještě teplo „doma“ sálá kol mé hlavy, ještě vstříc mi věky stromů šepotají, ještě láskou čistou jásá pták tu v háji. Ještě kol mé duše bloudí něhy záře, ještě matky zjasní úsměv staré tváře, ale Tebe, jenom Tebe láska tuší, mám Tě, drahá sestro moje, plnou duši. V Tobě dýchám jen a sním a doufám v Tebe, okem Tvým se dívá na mě píseň nebe, v přátelství Tvém procitly zas nové světy, na vypráhlých pustinách mých vzplály květy. Vzplála Něha, Láska vzplála v duši mojí, zpívá Tobě hned a pláče v nepokoji blahých snů, jež ráda kolem nás si spřádá; – sestro moje, sestro bílá, měj mě ráda. 21