ČLOVĚK.

František Emanuel Zelenka

ČLOVĚK.
Jak dlouho šli již onou pouští mrtvou, jež obzorem se táhla, nevěděli, oběma zdálo se, že věčnosť celá jim dýchá žízeň do vypráhlých hrdel. Tak zvolna šli, již znaveni a slabislabi, a vzhůru dívali se, zda snad mraky nad nimi po nebi se honí šedé, jež by jim žití sílu vdechly v tváře. A šli, – až posléz – málo kapek vody svítilo v písku – první padl do niní – a druhý rychle udeřil ho v skráně a přes mrtvolu srkal vodu smrti... 28
Básně v knize Zapadlé cesty:
  1. DALEKÁ CESTA...
  2. POUŠŤ BYLA DLOUHÁ...
  3. KDYŽ PŘIŠLO JARO.
  4. ŠLA TICHÁ...
  5. IMPROVISACE EROTICKÁ.
  6. TAJEMSTVÍ NOCI.
  7. NA HLUBINÁCH.
  8. VY VŠICHNI!...
  9. MĚJ MĚ RÁDA.
  10. NARCISS.
  11. VYŠLI V BLÁTO.
  12. ZPÍVAJÍ NÁLADY.
  13. KTEŘÍ JDETE KOLEM.
  14. MÁM TĚ RÁD!
  15. ČLOVĚK.
  16. DÁL OD MÝCH ZAHRAD.
  17. OPADAL KVĚTU PEL...
  18. DUŠE CHCE VZPOMÍNAT.
  19. SVĚT.
  20. SLUNCE.
  21. ECHO.
  22. CESTOU.
  23. ILLUSE.
  24. NIKDY.
  25. POJĎ, DUŠE MOJE...
  26. NADARMO!
  27. PÍSEŇ ZNÁMÁ.
  28. VRAŤ SE!...
  29. DĚTI.
  30. VZPOMÍNKA IRONICKÁ.
  31. PANE, JDEM.
  32. VYPLUL JSEM.
  33. ZTEMNĚLÉ DUŠE.
  34. JE NOC!
  35. NA POLI.
  36. UŽ JE TO DÁVNO.
  37. AŽ JEDNOU...
  38. A JÁ JDU.