CESTOU.

František Emanuel Zelenka

CESTOU.
Před mým krokem šklebila se propasť, úzká jako stezka vede v mechu, tma a chlad až ke mně vstoupal z dola, kdo se v ní kdy sřítil – marno vzdechu. Hluboko jsem naklonil se do ni, mrtvé ticho vlálo kolem hlavy, – jak by v Neznámo nám svítit mohlo – louč jsem do tmy mrštil plápolavý. Zřel jsem, dole mdle jak sténal člověk, ruce svíral v pěstě, sbrocen krví, podál zbraň, a u ní laňka mladá – nebyl poslední však ani prvý. 35