ZPÍVAJÍ NÁLADY.

František Emanuel Zelenka

ZPÍVAJÍ NÁLADY.
Slunce nad obzorem usíná, v krvi se rumění dubina, duše má na Tebe vzpomíná. Slunce hrá v hořící západy, šero jde v lesy a zahrady, a ve mně zpívají nálady. Ty, jež jsi lásky mé sladký sen, vůní Tvé něhy jsa opojen – drahá má, sestro má, zmírá den! Zmírá den, může však naše snad v tisíci polibcích láska vzplát, může noc perutí objímat. Pojď, vtiskni rety své na můj ret, zulíbám čela Ti bílý květ, pojď, láskou rozchvíme celý svět. 24