NA HLUBINÁCH.

František Emanuel Zelenka

NA HLUBINÁCH.
Mou loďku řada bílých líbá vln, pad’ do nich měsíc snící stříbra pln. Vanutí šera táhne nad hlavou a ptáci usínají doubravou. A květin vzduchem vůně těžký dech se rozpjal v nevystihlých hovorech. U břehu rozchvělo se rákosí, a z dáli píseň touží kohosi. Na vodách celují se lekníny, a duše má se dívá v hlubiny... 19