ZTEMNĚLÉ DUŠE.

František Emanuel Zelenka

ZTEMNĚLÉ DUŠE.
Byla to poušť, a živá byla to poušť, poušť do nocí hlubokých propadlá, a po ní veselý uháněl smích, a to byl Hřích. Tou nocí prokletou a opovrženou se vedly zástupy, vedly se v zpínání, neznám kdos před nimi hlásil se ozvěnou – Po Světle duše nechvěla se jim, tak sladce šlo se jim, tak sladce, nad hlavou házel kdos jim květy mdlé, květy vlastním dechem povadlé, a to byl Hnus. Tou pouští zamlklou zvonily poháry, a oni pili z nich, a pili z nich si smrt; – na předu nahé vlekly se ženštiny znavené vášní a opilé, do nocí zpívaly vyžile a nesly prapory... 49
Básně v knize Zapadlé cesty:
  1. DALEKÁ CESTA...
  2. POUŠŤ BYLA DLOUHÁ...
  3. KDYŽ PŘIŠLO JARO.
  4. ŠLA TICHÁ...
  5. IMPROVISACE EROTICKÁ.
  6. TAJEMSTVÍ NOCI.
  7. NA HLUBINÁCH.
  8. VY VŠICHNI!...
  9. MĚJ MĚ RÁDA.
  10. NARCISS.
  11. VYŠLI V BLÁTO.
  12. ZPÍVAJÍ NÁLADY.
  13. KTEŘÍ JDETE KOLEM.
  14. MÁM TĚ RÁD!
  15. ČLOVĚK.
  16. DÁL OD MÝCH ZAHRAD.
  17. OPADAL KVĚTU PEL...
  18. DUŠE CHCE VZPOMÍNAT.
  19. SVĚT.
  20. SLUNCE.
  21. ECHO.
  22. CESTOU.
  23. ILLUSE.
  24. NIKDY.
  25. POJĎ, DUŠE MOJE...
  26. NADARMO!
  27. PÍSEŇ ZNÁMÁ.
  28. VRAŤ SE!...
  29. DĚTI.
  30. VZPOMÍNKA IRONICKÁ.
  31. PANE, JDEM.
  32. VYPLUL JSEM.
  33. ZTEMNĚLÉ DUŠE.
  34. JE NOC!
  35. NA POLI.
  36. UŽ JE TO DÁVNO.
  37. AŽ JEDNOU...
  38. A JÁ JDU.