A JÁ JDU.

A JÁ JDU.
Vítr se opírá do mého těla a letí rozpoutaný nocí, oř bujný, hází mi vlasem, šatem mi vlaje, a já jdu. Od lesů podivná hudba tak hraje, skřek divý moji duši mrazí; tam sova rozspalým tichem ve větvích zpívá, a já jdu. U cesty z díry se šelmy zrak dívá, ostré se ve tmách zuby lesknou, lev podál k prudkému skoku na mě se týčí, a já jdu. Z houštiny hrozivý had na mě syčí; mé tělo únavou se chvěje, mé nohy zdrásány trny vlekou se v času, a já jdu. 54 Nocí jdu, ve větru, nestvůrných hlasů ve skřeku, zvěře v hrozbách bludné, jdu znaven, k smrti, a doufám, čekám a doufám a já jdu... FINIS.
E: jf; 2006 [55]