JAKLOVEC.
Jako jesle víska leží,
několik jen bílých domů...
mezi nimi cesta běží,
řadou topolových stromů.
Štíhlé stromy snivě šumí,
dýmu táhnou šedé plachty,
temné lesy teskně tlumí
signály a hukot šachty.
Velký rybník, četné lísky,
u cesty se růže vinou,
potok zurčí prostřed vísky,
kostel dumá nad krajinou.
Rodný dům a bílý nízký –
kolem keře magnolií,
večer jest už vlahý, blízký,
do květů se perly lijí.
31
Slunce klesá do údolí,
ticho kolem – signál zvučí...
zlatě svítí lány polí,
a jen šachta ještě hučí.
Horníci jdou v řadách spolu,
svítilna se chvěje v dlani,
uhelný prach z temných dolů
na zavlhlé bledé skráni...
Ztichl signál – ticho kolem...
jako jesle víska leží...
měsíc stojí nad topolem,
zvonů „Ave“ zvučí s věží...
32