Letí jarý sokol,
křídloma třepoce,
–––
*) Vidno z celé kapitoly, že lid husitský byl dosti nepevný a rozháraný. Potvrzují též Palacký a Tomek.
54
plaší labutěnky
jasném na potoce.
Neletí to sokol,
Rokycana jest to,
bratry sílit v bohu
jede v dálné město.
Na hlavě má biret,
pod biretem hlavu,
tělo zhaleno je
do kněžského hávu.
V ruce jeden svazek
„Demokrita“ třímá,*)
ostatní pak čtyři
v kutně schovány má.
Čte a jede, jede,
libuje si cestu,
konečně se blíží
k hrazenému městu.
–––
*) „Demokritos von C. J. Weber“ byl, zdá se, zamilovanou knihou našich předků. Zde v XV. století Rokycana, v XIX. století ji čítal poslanec dr. Herold – odkazuji ostatně na svůj spis: „Co čítávali staří Čechové.“
55
Velkolepý pohled!
Chválím za něj bohy!
Před bránu ven vyšlo
vše, co má jen nohy.
Muži, ženy, děti,
statní veteráni,
Sokol, hasičové
stojí k přivítání.
Banderium s hudbou
a družičky v davu,
za humny pak hmoždíř
duní v tuto slávu.
Starešina šedý – –
– – – – – – – – – –
Ty však výše vzhledna,
čtenáři, si přečti,
co jsem řek sub I.
S malou variací:
„Rokycana“ čti tam,
kde rek, hejtman, bratr,
jako podmět zní tam.
Ovšem odpadnou zde
opulentní hody,
páter Rokycana
požívá jen vody.
Potom bylo méně
žáru v řeči jeho,
za to hlazenosti
slohu klassického.
56
Ale v jádru mluvil
o vojích, jež vždycky
potřel božích bojců
houfec energický.
Z Nalžova pán zdrcen,
zničen z Tachov kníže
i Klimáska vojsko
země prach už líže.
S novou četou strojí
Kazimír se v pýše –
ale to už dále
viz, čtenáři, výše.
Všecko si tam přečti,
jak jsem shora podal –
Rokycana též tak
vrahy slovem zbodal.
Lid mu také jásal,
přisáh’ bojovati
a s božími bojci
věrně vytrvati.
K sociálům byl však
trochu humánnější.
Když je hlasovací
právo ukonejší,
ať se staví k urnám,
ať své lístky dají –
ty však neváží se
ani nečítají.
57
(„Chlapík Rokycana!
Je to světlo světa!
Však on studuje to
hezky dlouhá leta!“)
Tak jsem zahulákal
kolem na vše strany
nad Kolumbským vajčkem
popa Rokycany!
Než dál všecičko už –
jak to stojí výše,
i jak přijel biskup
svaté římské říše.
A já též už potom
podle šimla plesal,
když lid táboritský
na kolena klesal:
Ďas by v tom byl, byť se
to tak, onak spředlo –
by se tobě, lide,
dobře nepovedlo!