Cit tesknoty mě rozvlnil:
tak sám jsem s čertem tady zbyl
v prostoru pustém bez mezí;
i za pracku jsem zmetka jal
a maně se jej vyptával:
„Co dobudou ti vítězi?“
„Co dobudou?“ jak opice
se ušklíb po mně, „velice
se divím, brachu rozmilý,
proč v líc chceš zírat příštím dnům,
proč neřekneš mi perfectum
a neptáš se: co dobyli?
Vždyť tady dá se povídat,
je toho dnes už slušný řad,
co přivezli vám kořistí,
Krvavý Tuma zápisy
už dávno o tom robí si,
z nichž můžeš vše si vyčísti.
Ta první a ta největší:
lid český má dnes v bezpečí
svou marianskou houfnici:
dva muži s velkým zapřením
ji zachránili s uměním
ze tlamy zhouby zející.
Krvavý Tuma šátek vzal
a opatrně podvázal
jí hrdlo v pravý okamžik,*)
a prozřetelná Sybilla
v daleké Vídni čistila
několik všemohoucích klik.
Však než to přijde, vykonat
se musí, co chce dějin řád:
Nalézt se musí Lipany,
kde z bojců ti, jenž moudří jsou,
těm druhým lebky rozbijou
a pak mír přijde vítaný.
Pak dávno slibovaný ráj
se snese na ten český kraj
a zlatý věk vám nastane:
Thun, Brynych, Švarcenberk bez not
pět budou s vámi o závod:
„Kde domov můj“, „Hej, Slované“.
Váš sedlák, kořen národa,
když zrovna z nouze neprodá
zděděný otecký svůj lán,
nalezne tolik ohledů,
že bude vždycky k posledu
jen českou řečí fendován.
Na sociály dá se šroub
a do zlovolné huby roub –
je čeládka to mizerná,
jež bez rozvahy bez řádu
do státních pevných základů
jen dynamit svůj klásti zná.“ –
Čert dál chtěl mluvit, já v tom chyt
jsem monologu jeho nit
a myslil: „Zvíře pitomé,
teď prolét nápad mozkem mým
a jím hned ztuha přiškrtím
pekelné tvoje renomée.“
A nahlas pravím: „Zdá se mi,
že ztemnělými brejlemi
se díváš jejich na práci,
však zapomněl jsi vítězství,
o němž svět celý dnes už ví:
co říkáš zmaru punktací?“
„Tys přec jen snílek veliký
a z vlastenecké kroniky,“
čert jaksi vážně propoví,
„jsi málo lap. A celá věc
jak bajka prosta je tak přec
o Honzovi a Vaškovi.
Váš Honza: ,Já chci!‘ tiše děl,
tu Vašek: ,Já ne!‘ zaječel
a pak byl Honza bit;
kdyby byl Honza vzdoroval,
Vašek by býval horoval
a moh též pravdu mít.
Však že dnes Honza ubohý
nemůže více na nohy,
je Vašek prozřetelný rek –
a zatím je to pralidský
jen malý lapsus logický,
abych to věcnou formou řek.“
Čert umlk. Já jsem schlazen byl,
však ne dost jist. I umínil,
že časem půjdu k Táborům,
ke Krvavému Tumovi,
on jistě čertu odpoví,
jak, co a proč. On pln je dum
a pravd a gnom. Je ozdoba.
Sám, historická osoba,
zná historii nejlépe.
Snad vtipnější je než můj ďas.
V svůj arsenál jej stopí as
a řádně čertu vyklepe.
Už obzor byl kol ztemnělý,
my náhle s mračny letěli,
jak ďas už vůbec cestuje:
bez zavazadel, bez peněz
atd. jak to veršem kdes
Vrchlický lepě maluje.