báseň bez názvu

Č. Folklor

Cit tesknoty mě rozvlnil: tak sám jsem s čertem tady zbyl v prostoru pustém bez mezí; i za pracku jsem zmetka jal a maně se jej vyptával: „Co dobudou ti vítězi?“ „Co dobudou?“ jak opice se ušklíb po mně, „velice se divím, brachu rozmilý, proč v líc chceš zírat příštím dnům, proč neřekneš mi perfectum a neptáš se: co dobyli? Vždyť tady dá se povídat, je toho dnes už slušný řadřad, co přivezli vám kořistí, Krvavý Tuma zápisy už dávno o tom robí si, z nichž můžeš vše si vyčísti. Ta první a ta největší: lid český má dnes v bezpečí svou marianskou houfnici: [86] dva muži s velkým zapřením ji zachránili s uměním ze tlamy zhouby zející. Krvavý Tuma šátek vzal a opatrně podvázal jí hrdlo v pravý okamžik,*) a prozřetelná Sybilla v daleké Vídni čistila několik všemohoucích klik. – – – – – – – –**) – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – Však než to přijde, vykonat se musí, co chce dějin řád: Nalézt se musí Lipany, ––– *) Viz zpěv I. str. 28. **) Bylo v prvém vydání (v Rozhledech) zkonfiskováno. 87 kde z bojců ti, jenž moudří jsou, těm druhým lebky rozbijou a pak mír přijde vítaný. Pak dávno slibovaný ráj se snese na ten český kraj a zlatý věk vám nastane: Thun, Brynych, Švarcenberk bez not pět budou s vámi o závod: „Kde domov můj“, „Hej, Slované“. Váš sedlák, kořen národa, když zrovna z nouze neprodá zděděný otecký svůj lán, 88 nalezne tolik ohledů, že bude vždycky k posledu jen českou řečí fendován. Na sociály dá se šroub a do zlovolné huby roub – je čeládka to mizerná, jež bez rozvahy bez řádu do státních pevných základů jen dynamit svůj klásti zná.“ – Čert dál chtěl mluvit, já v tom chyt jsem monologu jeho nit a myslil: „Zvíře pitomé, teď prolét nápad mozkem mým a jím hned ztuha přiškrtím pekelné tvoje renomée.“ A nahlas pravím: „Zdá se mi, že ztemnělými brejlemi se díváš jejich na práci, však zapomněl jsi vítězství, o němž svět celý dnes už ví: co říkáš zmaru punktací?“ „Tys přec jen snílek veliký a z vlastenecké kroniky“,kroniky,“ čert jaksi vážně propoví, „jsi málo lap. A celá věc jak bajka prosta je tak přec o Honzovi a Vaškovi. Váš Honza: ‚Já chci!‘ tiše děl, tu Vašek: ‚Já ne!‘ zaječel a pak byl Honza bit; 89 kdyby byl Honza vzdoroval, Vašek by býval horoval a moh též pravdu mít. Však že dnes Honza ubohý nemůže více na nohy, je Vašek prozřetelný rek – a zatím je to pralidský jen malý lapsus logický, abych to věcnou formou řek“.řek.“ Čert umlk. Já jsem schlazen byl, však ne dost jist. I umínil, že časem půjdu k Táborům, ke Krvavému Tumovi, on jistě čertu odpoví, jak, co a proč. On pln je dum a pravd a gnom. Je ozdoba. Sám, historická osoba, zná historii nejlépe. Snad vtipnější je než můj ďas. V svůj arsenál jej stopí as a řádně čertu vyklepe. Už obzor byl kol ztemnělý, my náhle s mračny letěli, jak ďas už vůbec cestuje: bez zavazadel, bez peněz atd. jak to veršem kdes Vrchlický lepě maluje. 90