Dům byl nabit. V plném leskudivadlo se zastkvívalo.Z venku hučel řev a láníkolem uzavřených kas.–––*) Kapitola tato zdá se býti na prvý pohled konfusní, s celkem nesouvisící. Není tomu tak. Neznámý starý pěvec získal tím účinného kontrastu. Mezitím, co se v Čechách zápasilo za nejdražší statky národa a lidstva, bavila se Vídeň operou a divadlem. Že naše umělkyně tam spolupůsobily, že nebyly tam, kde vlast velela státi, je ovšem na nejvýš žalostno. Ale nebuďme soudci přísnými nad popelem svých předků! 60V moři hlav jsme letem shlídliDumbu, Šroma, radu Hlávku,kníže Sanguzsko dlel v ložia s ním maršál Haliče.Parterre naplnil se záhy;amici et inimicivítali se stiskem ruky,roztomilým úsměvem.Kuenburg a Wodzicki seobjali a políbili, –v tom už znělo ticho! ticho!premiéra začala.Nový tenorista vystoup’parvam nigram tašku portansa sbor jeho následovalve slavnostním úboru.61Statný, silný, s velkou pleší,na ní zbytek hnědých vlasů,silné kníry dávají muenergické vzezření.Disponován byl dost dobře:řeč má trochu polský akcent,hlas je vytrvalý, slušný,jenže trochu nezvučný.Těžkou partii svou zpíval,jakby byl tu dávno doma,hromný potlesk odměňovalzvláště pěkné pasáže.Než tu nutno zmíniti seo tom celém zpěvném díle,o úlohách, o rodačkáchnašich, jež tam působí.A tu s bolem konstatujem,že, ač autorem je Slovan,v celém kuse nenašli jsmeani noty slovanské.Vídeňákům líbiti sebude asi tato hudba,autor rozhodným je žákemTaaffa, mistra valčíků.Obsah libretta již ondysdělili jsme – stará látka,62jak don Juan svádí ženské,staré, mladé – kde kdo je.Mistr Taaffe látku tutosbásnil v různých melodiích,vederemo, jak s ní dlouhojeho žák teď vystačí.Toto opus je dost slušné:Prvý akt je přímo vzorný,výtečně tu v hudbě podánprvý odpor žen a chlad.Slečna z Kuenburgu pělapart svůj studeně a tiše,sotva že jí rozuměnobylo v předu v parterru.Za to slečna Heroldova,bohem pomazaná diva,zpívala, že mrazné chvěnípřebíhalo po zádech.Integra jsouc scelerisquepura luzně odmítalas pravou ženskou důstojnostílákání a nástrahy.Ministři tři, hofrátů pětaž do konce vyslechli ji,některý i místy tleskal,jeden hodil kytici.63Taktéž slečny Adámková,Stránská pěly velkolepě,slečně Stránské zvlášť se daříironické pošklebky.Za to kloudného cos těžkodít o interpretkách druhých:Hohenwartce, Pattaiové,Steinwendrové, Zaleské.V umění to misera plebsbez hry, hlasu, bez přednesu,palma hry jen právem patřínašim slavným rodačkám.Slečna Kaizlová též pěla;necessitate coactichcem se dotknout tuto hádek,jež se vedly nedávno.Kritikové, slečně blízcí,ba, jak zdá se, slečna sama,nesli v forum veřejnostidávný zákulisní spor.Slečně Heroldové lánobylo inter extra muros,že prý pěje příliš měkce,fistulkami, falešně.Ona aura popularis,jež prý se kol slečny nese,64svádí prý ji s vážné cestyuměleckých studií.Nuže, dnes tu vyznat chceme,že je slečna Heroldováumělkyně každým coulem,jako slečna Kaizlová.Ba že, meritorně vzato,kovovým svým plným hlasem,uměleckým provedenímzcela jistě předčí ji.Staré slovo Horácovo:Carthaginem esse autem –v plné míře právem platío té božské pěvkyni.Toto suum cuique jsmez referentské povinnostina národní naší rolikonstatovat musili.Celý kus se hrál pět hodinza trvalé pozornostina všech stranách, na všech místechv naplněném divadle.Podle všechněch předpříznakůudrží se na jevištituze dlouhý čas – však možnámožná,že se neudrží též.65Český lid však může čekat,jeho politický rozum,jeho vzácný zdravý instinkt,jeho velká kultura,a tak dále a tak dálena třicet je toho stránek,na nichž ctěný pan E. mluvío závažných problémech.*)–––*) Můj vzácný přítel, slovutný učenec Yzop Péro, jenž s neobyčejnou ochotou rukopis pročetl, míní, že by tato kapitola a některé z narážek v kapitolách příštích – mohly býti padělkem ze století XIX.! Analogický případ s ubohým nevinným Hankou – ptám se zde p. Yzopa Péra veřejně: Který z básníků století XIXtého byl vůbec s to, aby něco podobného dovedl? Který? Který? Jsem přesvědčen, že odpověď mi bude vždy dluhována. A tak nutno vzíti kapitolu tuto, jako odkaz nám daný dobami dávnými, a klásti ji časům budoucím jako tvrdý oříšek k rozlousknutí. 66