Touha.
Oknem otevřeným do májové noci
stoupá ke mně vůně zeleného mlází –
slavík rozzpíval se a v mém srdci druhý...
Cítím, kdosi ke mně do mé jizby vchází.
Hebkým, měkkým krokem jako večer máje,
jako vůně, kterou dýší květy bílé –
na rtech, vím, se chvějí první slova písně,
májový žeť večer, lásky že jest chvíle.
Hrdličky hlas chtěl bych slyšet z bílé šíje,
zavolání jména mého s jménem Tvojím,
hvězdy jarních nebes ve dvou spatřit očích – –
Srdce poplašeno, ohlédnout se bojím...
V tom jak měkké paže by mne ovinuly,
polibek jak vzplál by na mých ústech dlouhý...
v hrudiV hrudi dech se krátí, mdloba údy jímá – –
v objetí se chvěji nevýslovné touhy!...
69