Touha.

Jan Rokyta

Touha.
Oknem otevřeným do májové noci stoupá ke mně vůně zeleného mlází – slavík rozzpíval se a v mém srdci druhý... Cítím, kdosi ke mně do mé jizby vchází. Hebkým, měkkým krokem jako večer máje, jako vůně, kterou dýší květy bílé – na rtech, vím, se chvějí první slova písně, májový žeť večer, lásky že jest chvíle. Hrdličky hlas chtěl bych slyšet z bílé šíje, zavolání jména mého s jménem Tvojím, hvězdy jarních nebes ve dvou spatřit očích – – Srdce poplašeno, ohlédnout se bojím... V tom jak měkké paže by mne ovinuly, polibek jak vzplál by na mých ústech dlouhý... v hrudiV hrudi dech se krátí, mdloba údy jímá – – v objetí se chvěji nevýslovné touhy!... 69