Co byl bych bez Tebe?

Jan Rokyta

Co byl bych bez Tebe?
Nu – vím, má duše sama nestačí, by život celý mízou naplnila: by růže bílé vzrostly z bodláčí, Tvá musila k ní přijít duše milá. Co byl bych bez Tebe, má duše, sám? Bez poesie umělá jak sloha, jak štíhlých sloupů, ladných štítů chrám, kde kamene jest běl, však není boha... Jak bez koruny vypučelý květ, jejž k barvám letní slunce nerozhřeje – krb mramorový, jemuž schází vznět, a lampa řecké formy – bez oleje. Ó, vím, žeť duše moje zpěvný pták, však Ty Jsi peruť, nesoucí jej v nebe – a v bezdné propasti bych klesl mrak, Tvých nemít bílých křídel, nemít Tebe... 94