V snech mých kráčíš.

Jan Rokyta

V snech mých kráčíš.
V snech mých kráčíš před mým okem, jak jsi vešla v srdce hloubi za dnů máje, za dob květů, jež se s minulostí snoubí. Tiše jdeš jak přelud bílý, posypána modrým květem, pohledem Svým dotýkáš se harfy duše mojí letem. Rozechvíváš její struny, které život napjal na ni, akkord nejlepších mých citů arpeggiem k Tvé letí skráni... 28