V Tvých očí záři...

Jan Rokyta

V Tvých očí záři...
Nač ptával jsem se kdysi s bolestí, co sápalo mne ostřím orlích drápů a hnalo od rozcestí k rozcestí – vše, zdá se mi, že nyní lépe chápu v Tvých očí záři, v úsměvu Tvých úst a v květů vůni, jež kol cítím růst... I smysl života, i věků tajemství, jež temnou řečí mluví k lidským duším a hvězdami se v nočním nebi stkví – vše, zdá se mi, že nyní jasně tuším v Tvých očí záři, v úsměvu Tvých úst a v květů vůni, jež kol cítím růst. I vlastní duši lépe rozumím, již touha neznámá vždy hnala k předu; to žádost štěstí byla, nyní vím, a zlaté sny si o něm tiše předu v Tvých očí záři, v úsměvu Tvých úst, a v květů vůni, jež kol cítím růst... 101