Zasnubuji se s Tvou duší...

Zasnubuji se s Tvou duší...
Zasnubuji se s Tvou duší od věků mně předurčenou, než jsme přišli na zem boží, krví, potem prosycenou. Než jsme přišli věčnou drahou slzavého do údolí, kamení kde místo chleba, trní kde nám roste z polí. Zasnubuji se s Tvou duší na pouť údolím tím bolů, kde nás život s výšek ducha strhuje vždy k zemi dolů. Zasnubuji se s Tvou duší věčným, svatým zasnoubením – staneš se mé duše srdcem, staneš se mé mysli sněním. 110 Ty budeš mým sluncem jitřním, Ty budeš mým dechem vesny, Ty budeš mé duši křídlem při vzletu nad obzor těsný... Zasnubuji se s Tvou duší na pouť v zemi zaslíbenou za bránu až, lidem těla na sto zámků uzamčenou. Bůh když jednu dříve vezme, druhá duše počká na ni za tou branou, která duším otvírá se v umírání. A pak naše cesta bude jak nit časů nekonečná, ode hvězdy k hvězdě půjde, jako život duší věčná. Věčná, jako než jsme přišli do údolí utrpení – nežli naše rety vzplály v naších duší zasnoubení... 111