Setkání.

Setkání.
Jediný jen pohled stačil, jednou ruku stiskla ruka, aby snášela dvě srdce navždy očistcová muka. Cítíme, že zde tou stezkou my dva měli jíti spolu – cítíme, že setkání nás dolů strhlo, dolů, dolů... Kalná voda, černá, rmutná, strašná tůně, bezdná, hrozná – my vždy ke dnu klesat budem’, a kdo naši bolest pozná? Budem’ tonout v šedém hoři bez pomoci, bez obrany, ruce svázány, ret němý – nad vodou, slyš, zvoní hrany. 21 V srdcích našich oheň vroucí, horká slza tryskla v brvy – kolem nás jen vodních tvorů houfy se studenou krví. V srdce naše budou zříti ustrnulým, rybím okem – a dny naše smutně půjdou za rakví jak volným krokem. Nuže, ještě jeden pohled, ještě dejte mi svou růži – potom odejdu. Kam?... Nevím... A vy, paní, k svému muži... 22