Kopretiny.

Jan Rokyta

Kopretiny.
Jak máj Jsi vešla na můj luh, mé smutné do krajiny: vše rozkvetlo hned, voní vzduch, kam dozřím – kopretiny! Kam pohled oka Tvého slét’, i v kročejů Tvých sledu – paprsků bílých vzrostl květ a zlatistého středu. V nich, panovnice květů Svých, jdeš, oči láskou vzňaté – Jsi všecka v bílých paprscích a v nich Tvé srdce zlaté... 30