Život.

Život.
Život můj již pro mne stal se obličejem Medusy, nemohl jsem v jeho oči pohleděti bez hrůzy. Kam jsem kročil, z jeho zraků tygři na mne hleděli, kam jsem pohléd’, z vlasu jeho hadi na mne syčeli. Z hrůzy té krev stydla v žilách, srdce přestávalo bít – a já přec měl lásku k zemi, já chtěl žít, ach, já chtěl žít!... A tu přišla žena ke mně v konvalinek předtuše, pohledem svým sametovým tiše vešla do duše. 88 V přízrak Žití pohlédla tam, krev se vrací v sítě žil hadi v zem se odplazili, tygr v prales odplížil. A plá slunce v zracích Žití, vlas je roven hedvábu – – Na loď, na loď, moje duše, dmou se plachty korábu!... 89