V den spásy.

Jan Rokyta

V den spásy.
Do zášeří horských lesů zanesem své lásky sen, žití mého skalních tesů až se dotkne spásy den. Až Ty zorou přijdeš ke mně, jíž mé skály zrůžoví, až svou bílou rukou jemně odejmeš mi okovy, jimiž přikut k šedé skále orlů jen jsem potravou – a přec žiji, žiji stále, ač již zmírám únavou... Ó, jak ten den spásy svojí, drahá duše, pozdravím, jenž mé všecky rány zhojí pohledem Tvým zářivým!... 107