Políbení.

Jan Rokyta

Políbení.
Tvé políbení cítím na rtech plát – a zraky moje náhle otevřeny: má duše i svět kolem pln je změny, zřím jinak vše, než zřel jsem tisíckrát. Jak ráj by pokynul mně ztracený, v němž chýlilo se ke mně mládí snivé a tonulo vše v běli oslnivé. Meč anděl k nohám sklonil plamenný... Mých smutků pohoří se rumění, čel jeho nová zoře dotekla se – vzduch, steskem dusný, rosou svěží zase a pln je bílých křídel šumění... 90