Na rozloučenou.

Jan Rokyta

Na rozloučenou.
Tak odejdeš mi, a jen touha zbude se mnou, jen v snění budu líbat ruku Tvoji jemnou, Tvůj hladit tmavý vlas a tiché, bílé čelo, v Tvé oko zřít, jež duši k písním rozechvělo. Ty odejdeš, však láska Tvá mne neopustí: na řece, kterou pluji k neznámému ústí, mou bude lodí bezpečnou i mojím veslem i hvězdou, naděj vzbuzující v srdci skleslém... Já budu zírat v dálku za vidinou Tvojí, u Tebe duší, budu život žíti dvojí – až zase vrátíš se, dáš ruku Svou mi jemnou a v políbení ženy navždy splyneš se mnou... 74