Tvoje slza.

Jan Rokyta

Tvoje slza.
Z duše mojí místo lilje černý, smutný kalich zkvet’... Kdo mi jej tam vsadil, Bože, či mám znova býti klet? Než jsem moh’ jej vyrvat, zrak Tvůj utkvěl na něm přemilý – a Tvé oči, drahé oči slzami se zalily. K duši mé Jsi sklonila se, bolestí Tvůj chvěl se ret – čistá slza s oka Tvého skanula v ten černý květ. A já cítil, jak tou slzou prokletí zas pomíjí – jak květ černý, jenž mne děsil, bělostnou jest lilijí... 31