Mně zdálo se...

Mně zdálo se...
Mně zdálo se, že jsem ztratil Tvou lásku, ó, byl to strašný sen, mé slunce, to v krvi západu mřelo, můj bílý hasnul den. A v dunění temném v rumy se řítil můj vytoužený svět, a z ruin mých snění, s věží mé touhy se netopýr dal v let. A vítr lkal v síních zbavených krásy, kde usídlil se plaz, má šílená láska bloudila jimi a hledala Tě zas. Tvých úsměvů teplo chtěla zas cítit, Tvých tichých očí svit – leč chlad jen ji mrazil, v duši jí hleděl jen ještěr, v rumu skryt... 59 Ó, přitul se ke mně, duše má, řekni, že byl to klamný sen, že mojím Jsi sluncem na jitřním nebi, že rozsvítíš můj den!... 60