Na rozcestí.

Na rozcestí.
Shas’ mi klamný přelud štěstí, zhořknul jeho úsměv sladký – octnul jsem se na rozcestí: před mnou žití křižovatky... V pravo cesta, v levo jiná, jedna, kam se slunce chýlí – obloha se chmuří siná, u cest všude smutné býlí. Černý motýl z květů pije, v ticho jenom havran kráče; u nohou se plazí zmije, nad planinou vítr pláče... Kam vy, cesty, kam vy jdete? U které z vás pějí ptáci, u které z vás hořec kvete, která z vás se v poušti ztrácí? 43 Co tak ptám se, kudy jíti, Ty Jsi přišla neslyšena – nad vše, jež jsem potkal v žití, liliové duše žena. Za ruku Jsi ujala mne, v duši mou se zahleděla, jak bys všecky sny mé klamné, všecky touhy vyčíst chtěla. Za ruku Jsi ujala mne, a já šel, kam kynula Jsi – cestu zvolila Jsi za mne společnou nám na vše časy. Nevím, která z tří to byla: září jí Tvůj úsměv sladký, vede mne Tvá ruka bílá – za mnou žití křižovatky... 44