V. Má ženo, ptáš se, co vše dříme

Jan Rokyta

V.
Má ženo, ptáš se, co vše dříme Má ženo, ptáš se, co vše dříme
 v kolébce skrovné lebky mojí? Ó, kéž to nikdy nevzbudíme, kéž nikdy se to nevyrojí! Sny vždy jsou zlaté, vždy jsou skvoucí a skutečnost je blátem cení; sny vždy jsou teplé,vřelé, vroucí – a studené jest probuzení. Co odchoval jsi dechem duše, to hrdě změří pohled cizí – a pohrdání zhaní suše, co mněl jsi, že jest zlato ryzí. Ó, míti sílu, nepovědět, co dříme v lebce uzavřeno, jen hrdě, tiše před se hledět, ať jakékoliv naše věno. 76 Být jako měsíc bílý, snivý, když nastupuje noci vláda – náš ret jest němý, mlčelivý, kdo chce, ať z tváře luny hádá!... 77

Kniha Království ticha a smíru (1907)
Autor Adolf Černý