RŮŽE MYSTICKÁ.
Noc podzimní je plná hvězd.
Měsíc s černé tabule noci smazán jest.
Prostředkem nebes řeka stříbrná se valí
jak rozpuštěný kov měsíce.
To zářící je vlečka Panny Marie
vyšitá miliony hvězd;
ji Matka odhodila,
když sestoupila na zem,
by bolestná lože srdcí navštívila.
Slyš, vítr utajil dech rázem,
a všecky hlasy ustoupily uctivě
před její velebou;
jen růže voní ještě opojněji
a jinak než jindy, se zdá,
jak z roucha Marie, té růže mystické,
by dýchala to vůně nebeská.
102
JAN EUGEN SEQUARDT:
MUL.
Mul, jak trpělivé a vytrvalé to zvířátko! Když jsme za nocí potkávali průvody mulů, náklady obtěžkaných, vždy s obdivem jsem pohlížel na tyto soumary.
Jde klidně, ať kulky létají mimo něho třeba i granáty bijí a šrapnely se tříští. Mul jde klidně, krok za krokem. Přes balvany a po kamenitých stráních a cestách, i ve tmě, jde klidně, statečně a s obdivuhodnou rovnováhou. Přes všechny překážky leze hbitě jako moucha.
Ani byste nevěřili, co všechno takové zvířátko unese. Zajímavé je pozorovati mula, když s nákladem dojde na místo. Postaví se na místo, kde vždy stává. Přichází i za noci na ně s přesnou jistotou. Vojáci chvátají složiti jeho náklad. Práce je rychle odbyta. Jakmile sejmou se zvířátka náklad, pokročí rychle vpřed, natáhne krk, otřese se a již klidně stojí.
Vojáčkové si říkají: „Vidíš koníčka, jak se otřásl? Jen jen na to zvířátko čekalo...“ Druzí vojáčkové pokyvují v souhlas hlavou.
Ve dne můžete si soumary za rojnicí válečnou
103
lépe prohlédnoutí.prohlédnouti. Jsou celí odření od řemenů a od dřevěných, těžkých truhlíků. Jdou klidně, poslušně a přes kameny lezou jako kočky. Mnohý průvodce soumarů jim popěvuje, zejména, jsou-li to Bosňáci a lidé z Přímoří.
Jdete za noci, tiše, a s cesty se k vám nesou dumné, nehlasité popěvky průvodce soumarů. – V dálce ozývá se střelba, a reflektory ozařují v přímočarých proudech fronty. Často těsně přejdete kol soumařích průvodů. Jedno zvíře kluše za druhým, u nich nebo za nimi, případně před nimi, vždy člověk u jednoho, nejvýš u dvou mulů, jdou jich vůdcové s proutky v ruce. Ale nebijí zvířátka. Jen tu a tam, když některé se opozdí, proutek popožene. Pozorujete ty lidi a cítíte, jak takřka svým životem srostli se zvířátky. Mnohý vypovídá celý svůj životní román věrnému, trpělivému zvířeti. Mul jde, třese ocasem a poslouchá. Stává se tajemníkem prostých duší. – – –
Když náklad je dopraven, mul vesele vykročí na zpáteční cestu. Čeká zvíře na odpočinek a na krmení. Tak jde den za dnem s přesnou pravidelností. –
Zvláště na italské frontě je mulů na tisíce, jsou pro tuto půdu skalnatou a zanedbanou, zrovna jako stvořeni. Jsou tu doma.
Přesvědčíte se, že válka sbližuje nejen lidi s lidmi, ale i také lidi se zvířaty.
Psáno v Békés Gyule, Uhry, březen 1916.
104
FR DOHNAL: