NOVÝ MLÝN
V závějích cesta je ražena,
ze Želešic stezka jde sem:
Nový mlýn tak jako kačena
v soutěsce sedí pod lesem.
Dlím, zřím... Co mne k němu váže? Nu,
minulost života siná:
vzal sobě děd můj kdys za ženu
děvuchu švarnou ze mlýna.
Zde její podoba: vysoká,
cigánka, černavých vlasů...
však proto padla kdys do oka
ta, která tu měla krásu!
Labutí postava přede mnou
v nezhaslé vzpomínce žije,
figuru nezapomenutelnou
truchlivá mohyla kryje.
33
Ale vše za mnou je. S úsměvem
vzpomínám dávného hoře:
na všechny strany svůj táhne lem
bezhrázné sněhové moře.