DVĚ ŽIDLE

DVĚ ŽIDLE
Na Tebe z ranních novin zeje zjev všední zaznamenaný: položil hlavu na koleje robotník nezaměstnaný. To jakž-takž, pro mě za mě, však horší dovíš se rány: vyrve tobolku z ruky dámě zas dělník nezaměstnaný. 38 Nemesis jde těžkými kroky, vleče ho před soud svolaný: slízne za loupež čtyry roky, slyš! dělník nezaměstnaný. Ztracený život, krádež bují ti denně tesknou před tváří. A proč ti to vše vypravuji? Dovíš se dále, čtenáři! Sjezd nových výtečníků sídlí, šestnáct křesel k disposici: pardon, jen patnáct, jednu židli přišněrovanou k zadnici má Luciprtka-Kotochvostík, kteréhož ani heverem, ni žduchancem, ni křikem, zlostí nevypáčíš z ní v boji zlém. Vřesk strašlivý zní z domu pater: oč běží výtečníkům těm? Žid, buržoj, bratr, soudruh, páter – každý chce býti ministrem! V pokoji panském seřadily se křesla k panské muzice, však židle dvě na nic nebyly a patřily již do pece! Je pravda: řádné platy nesly, koryto, auto zářící, 39 však čerň chudobná těch dvou seslí záhubu chce, řvouc ulicí: „Do ohně s nimi či do řeky, nech houpají se na vodě! Je sice panský zadek měkký, však velká bída v národě!“ „Šanujte peněz! Prý jste mistry i odborníky duchem svým: tak místo na pány ministry groš dejte nezaměstnaným!“ „Prý starý mudrák v sešlé říze prohlásil, hladě brady lem: Lump ten, jenž utrácí peníze, jichž nezarobil v potu svém!“ Co nám po pošetilém starci? Ty vyřazené židle sem: na vzdor každému mravokárci my sobě do nich zasednem! Kdo proti, toho jako krtka hněv spravedlivý rozdrtí: Jak Kotochvostík-Luciprtka v nich posedíme do smrti! Jak dobře v ministerském krově, jak sladko prožít tu dobu: po mustru Kotochvostíkově chcem sedět na nich do hrobu! 40 (Ó lidé utrhační, ó vy! Jak zlé ty lidské huby jsou: křivdíte Kotochvostíkovi, špiníce ruku přečistou! Neb Kotochvostík desetkráte by pustil židli, jda všem vstříc, jak lepší křeslo jemu dáte, jež stojí výš a – nese víc!) Nuž židle sem! – (otevřem krámek, již zavřený a nový ne!) Do nich se posaď Mošur-ramek a soudruh Muky-Puky-ne. Všem měřte rovně: když je zdrávo dělníkům v práci trávit dni, též na robotu mají právo poslanci nezaměstnaní. Dělníkovi nepostačuje tovární práce v běhu svém: kus pole sobě připachtuje a robí na něm večerem! My přece jsme zástupci lidu! Jak dělník dvojí práci chcem: netrávit dni jen v tupém klidu, a proto spravedlnost všem! Sto náměstků-předsedů zrobte a zbytek pánů ministry! 41 Plat trojí každému vyklopte, kdož apetit má přebystrý! Chcem státním autem za hranice či do Slovenska na hony: nechť zuří chátra sebevíce, Nás chrání vlasti zákony! Tak židle sem! Rozbijem stánek pro ministry – pro chlapy ne! (A nezardí se Mošur-ramek ni soudruh Muky-Puky-ne!) Chceš ještě někdo zdobit vládu? Dí klidný muž, pan Opršal: Bez portefeuille pro parádu bych ministrů vám nadělal. * Habemus papas! – Se raduje tisk všech stran i tisk nestranný: provazem v lese krk stahuje robotník nezaměstnaný.