KOVKOP
Já kopu, já pod zemí kopu,
já balvany jak hada kůže se jiskřící kopu,
pod Polskou Ostravou kopu.
Kahan mi zhasíná, do čela padly
zcuchané vlasy a slepené potem,
octem a žlučí se zalévá oko,
ze žil a z temena lebky se kouří,
zpod nehtů červená lije se krev,
já kopu, já pod zemí kopu,
široké kladivo do štoly vrážím,
na Salmovci kopu,
já v Rychvaldě kopu a v Pětvaldě kopu.
Při Godule má žena mrzne a stená,
na klíně hladová robata pláčou,
já kopu, já pod zemí kopu,
srší to ze štoly, srší to z očí,
já v Dombrové kopu, já v Orlové kopu,
na Porembě kopu a pod Lazy kopu.
Nade mnou nad hlavou kopyta duní,
gróf jede dědinou, komtesa ručkou
R, Kubis, T 1904, Martínek 1909, B 2 – Mackovy dodatky (Žně, Motýl, Slezské lesy, Kovkop, Škaredý zjev).
Název změněn na Horník D 6–;
Báseň v R členěna na 2 oddíly, 1–37, 38–44. U Kubise je 7 oddílů, pravděpodobně podle prostředkujícího opisu Herbenova. Že Kubis asi použil opisu Herbenova, ukazuje verš 29, kde Kubis nemohl přečíst slovo rubíny, které je v R dokonale čitelné. Jde o tyto oddíly: 1–9, 10–12, 13–21, 22–24, 25–31, 32–37, 38–44. Báseň byla dále rozdělena na 11 oddílů u Martínka: 1–3, 4–9, 10–12, 13–15, 16–18, 19–21, 22–24, 25–28, 30–32, 33–37, 38–44. Martínkovy odstavce navazují na členění Kubisovo s výjimkou 10. oddílu, který začíná teprve veršem 33, nikoli 32, což se zračí i v interpunkci (iniciála ve slově Co). Kubisovy (Herbenovy?) a Martínkovy oddíly jsou v rozporu s původním syntaktickým členěním (v. 10, 16, 30). Členění na 11 oddílů zůstalo zachováno ve všech vydáních.
Verše 38–39 jsou u Martínka sloučeny v jeden, až do F.
9–10 kopu. / Široké K–; 12 a Petřvaldě K; a v Petřvaldě Mart.; 13 sténá K–D 3; a vzdychá D 6a, D 9–; 15–16 kopu. / Srší Mart., B 2–; 17 kopu, v Orlové (!)
86
pohání koně a směje se růžovou tváří.
Já kopu, já motyku zdvihám,
má žena zsinalá do zámku jde,
chleba chce, v prsu kdy vyschlo jí mléko.
Dobrého srdce jest pán,
z žultého kamene jest jeho zámek,
pod zámkem hučí a láme se Ostravice.
Před branou černé dvě suky se mračí.
Hleď, mé ženě rubíny stékají s ruky –
na co šla do zámku prosit a žebrat?
Roste rež na poli panském pro horníka robu?
Já v Hrušově kopu a v Michálkovicích.
Co bude z mých synků, co bude z mých děvuch,
až mne raz ze štoly vytáhnou mrtva?
Můj synek dál bude kopat a kopat,
na Karviné kopat,
a děvuchy – co bývá z hornických děvuch?
Co kdybych tak jednou
prokletým kahanem do štoly mrštil,
sehnutou do výše narovnal šíji,
levici zaťal a vykročil přímo,
půlkruhem od země k obloze vzhůru
kladivo zdvihl a jiskřící oči
tam pod božím sluncem?
D 7–; 24 v prsou Mart. –; 25, 26 je K–; 29 Hleď, mé písně – – – – stékají s ruky K; celý verš vypuštěn T–; 30 Na co T–; 32–33 Michálkovicích, / co K–; 34 ráz K–; 36–37 kopat / a Mart., B 2–D 6; kopat – / a D 7–D 9; 38–39 jednou kahanem E 4 – (prokletým bylo asi vypuštěno pro nadměrnou délku omylem sloučeného verše); 44 sluncem. Mart., B 2.
87
[5]