KOVKOP

Petr Bezruč

KOVKOP
Já kopu, já pod zemí kopu, já balvany jak hada kůže se jiskřící kopu, pod Polskou Ostravou kopu. Kahan mi zhasíná, do čela padly zcuchané vlasy a slepené potem, octem a žlučí se zalévá oko, ze žil a z temena lebky se kouří, zpod nehtů červená lije se krev, já kopu, já pod zemí kopu, široké kladivo do štoly vrážím, na Salmovci kopu, já v Rychvaldě kopu a v Pětvaldě kopu. Při Godule má žena mrzne a stená, na klíně hladová robata pláčou, já kopu, já pod zemí kopu, srší to ze štoly, srší to z očí, já v Dombrové kopu, já v Orlové kopu, na Porembě kopu a pod Lazy kopu. Nade mnou nad hlavou kopyta duní, gróf jede dědinou, komtesa ručkou R, Kubis, T 1904, Martínek 1909, B 2 – Mackovy dodatky (Žně, Motýl, Slezské lesy, Kovkop, Škaredý zjev). Název změněn na Horník D 6–; Báseň v R členěna na 2 oddíly, 1–37, 38–44. U Kubise je 7 oddílů, pravděpodobně podle prostředkujícího opisu Herbenova. Že Kubis asi použil opisu Herbenova, ukazuje verš 29, kde Kubis nemohl přečíst slovo rubíny, které je v R dokonale čitelné. Jde o tyto oddíly: 1–9, 10–12, 13–21, 22–24, 25–31, 32–37, 38–44. Báseň byla dále rozdělena na 11 oddílů u Martínka: 1–3, 4–9, 10–12, 13–15, 16–18, 19–21, 22–24, 25–28, 30–32, 33–37, 38–44. Martínkovy odstavce navazují na členění Kubisovo s výjimkou 10. oddílu, který začíná teprve veršem 33, nikoli 32, což se zračí i v interpunkci (iniciála ve slově Co). Kubisovy (Herbenovy?) a Martínkovy oddíly jsou v rozporu s původním syntaktickým členěním (v. 10, 16, 30). Členění na 11 oddílů zůstalo zachováno ve všech vydáních. Verše 38–39 jsou u Martínka sloučeny v jeden, až do F. 9–10 kopu. / Široké K–; 12 a Petřvaldě K; a v Petřvaldě Mart.; 13 sténá K–D 3; a vzdychá D 6a, D 9–; 15–16 kopu. / Srší Mart., B 2–; 17 kopu, v Orlové (!)
86 pohání koně a směje se růžovou tváří. Já kopu, já motyku zdvihám, má žena zsinalá do zámku jde, chleba chce, v prsu kdy vyschlo jí mléko. Dobrého srdce jest pán, z žultého kamene jest jeho zámek, pod zámkem hučí a láme se Ostravice. Před branou černé dvě suky se mračí. Hleď, mé ženě rubíny stékají s ruky – na co šla do zámku prosit a žebrat? Roste rež na poli panském pro horníka robu? Já v Hrušově kopu a v Michálkovicích. Co bude z mých synků, co bude z mých děvuch, až mne raz ze štoly vytáhnou mrtva? Můj synek dál bude kopat a kopat, na Karviné kopat, a děvuchy – co bývá z hornických děvuch? Co kdybych tak jednou prokletým kahanem do štoly mrštil, sehnutou do výše narovnal šíji, levici zaťal a vykročil přímo, půlkruhem od země k obloze vzhůru kladivo zdvihl a jiskřící oči tam pod božím sluncem? D 7–; 24 v prsou Mart. –; 25, 26 je K–; 29 Hleď, mé písně – – – – stékají s ruky K; celý verš vypuštěn T–; 30 Na co T–; 32–33 Michálkovicích, / co K–; 34 ráz K–; 36–37 kopat / a Mart., B 2–D 6; kopat – / a D 7–D 9; 38–39 jednou kahanem E 4 – (prokletým bylo asi vypuštěno pro nadměrnou délku omylem sloučeného verše); 44 sluncem. Mart., B 2.
87 [5]