ONI A MY

ONI A MY
Na Landeku v Rótšilda smrkových lesích to poháry zvoní a sní se o plesích, ten život jak bzučení dalekých zní vos, sem táhne se Ostrava, Hrušov a Přívoz, sem z Lipiny, z Bašky a z Místku a z Frydku, kdo naším je vrahem, jak roj táhne skřítků, zde dýchá se lépe, zde není svět úzký, dvé orlů se líbe, ten z Beskyd a pruský. Pod Landekem, cinkot kde pohárů hřímá, to Ostrava kypí a hučí a dýmá, tam ve vlhkých štolách, co podbity koly, my na boku ležíme, tešeme v doly a kahany zapjaté svítí do tmy. Až do štoly pýcha při pohárech zvoní – smět sekerou na ni a motykou po ní – tak nad zemí oni a pod zemí my. Pod Lipinou, v Bašce, kde do noci září vysoké pece, kov zářný se vaří, kde v rety a v oči nám ohně se vpily, jak zlobivé zmije se nadmuly žíly, kde nahá jsou prsa a nahy jsou údy, my zaliti potem v kov bušíme rudý – a ocel kdes vzkypí, pod ohnivou ranou kdos vydychl vposled – a stranou s ním, stranou, máš za jeden život hned životy čtyry, kdes v beskydské chýši krb vyhasne sirý. [R], T 1919, T 1 1927, D 4 – vsuvka (viz č. 32) za Krásné Pole. T neobsahuje verše 20, 39–48. 3 os D 7–; 3 tam život D 4–; 4 Hrušov i Přívoz D 4–; 5 Místku i z Frydku D 4–; 14 zvoní... D 7–D 13; 15 verš vložen do závorek D 4–; 19 ve rty D 4–; 21 kde holá jsou prsa a holé jsou D 7–; 22 rudý; D 7–; 23 když překypí ocel, pod D 6a–; 24 chlop vydychl D 6a–; stranou – D 4–; 26 když v beskydské D 6a–;
141 Však v paláci panském to sladce se sní – tak ve chládku oni a v plameni my. Jsme v horách, tož k žití jsou jenom ty hory, jsme v lesích, tož k žití jsou jenom ty bory – tak boží je zákon, jejž cítil by v duši, kdo trochu má studu: jsou pánové hluší. Nám pobrali školy, nám pobrali chrámy, řeč cizí a surová fičí nad námi – jdou z Modré a z Polské a z dunajské strany jak kobylek davy na chudobné lány, a každý nás do tváře udeřit smí – jsou pánové oni a rabové my. Až jednou – ó jednou den odplaty vzejde: to jakoby chamsin přes Ostravu přejde, až sazemi černí a plameny žlutí, až zdvihnem se z dolů a zdvihnem se z hutí, zvednem se v dlouhém a jediném muru, Z Pětvaldu, z Hrušova zdvihnem se vzhůru, Bůh s námi půjde jak s korouhví Burů – až Ostrava zahoří pochodní rudou a polehnou, polehnou těšínskou půdou, tož v své krvi oni – a v jich krvi my. sirý... D 4–; 27 sní, D 4–; 29 jsou dány ty D 4–; 30 bory, D 4–; 32 hluší? D 4–; 34–35 námi. / Jdou T; námi, / jdou D 4–; 37–38 smí. / Jsou T; smí, / jsou D 4–; 39 jednou, ach jednou D 7–; 40 kdy ohnivý chamsin D 7–; 42 se zvedneme z dolů, se zvedneme z D 7–; 43 my zvednem se D 4–D 6; se zdvihneme v D 7–; 44 my z Pětvalda D 4–; 48 oni a v jich krvi my! D 4–.
142 [39]