PETVALD II

PETVALD II
Z Poremby Dombrovský Petr se dal děvucha běžela před ním. Kdosi jel z Pětvalda, a kde kdo stál, mžikem v prach klonil se jedním. Koníčky černé, ej kopyta buch, zlacená uzda ej svítí. Půl kroku ještě a zachraň tě Bůh. Mohlo po děvčeti býti. Dombrovský k děvuše přiskočil bled, v náručí strh ji a zchvátil. Panský bič hluboko do tváře sed – Petře, což abys ji vrátil? Uhni, ve Fryštátě byla by zlá, uhni, buď tichý a krotký. Krvavá rýha ti do duše plá – Dombrovský, dost už je vodky. Hodina přijde, den, veliký den, obzor je plameny zúžen. Zadržte koně! Pša krev, z vozu ven! Dombrovský, vrať, co jsi dlužen. R, A – trojice básní (Pětvald II, Chycený drozd, Paskovské rybníky) na konec oddílu Putování Těšínskem (viz č. 10). 3 Géro jel D 1–; 4 sklonil D 1–; 5–6 Koníčky černé viz, kopyt slyš buch, / zlacená uzda, hleď, svítí. Ac–; 5 Koníky D 4–; 7–8 Bůh, / mohlo A–; 10 schvátil, / Panský (!) B 2, B 3; 9–11 děvuše – krev prchla z žil – / přiskočil, v náruč ji zchvátil, / panský bič hluboko v líce se vryl, D 7–; 14 krotký! A–; buď tich jen a Ac–; 15 plá, D 7–; 16 dost’ (!) A; 17 velký (!) A; 18 zúžen! D 1–; 20 dlužen! A–.
139 [37]