IDYLA ZE MLÝNA

IDYLA ZE MLÝNA
V Beskydech jsem cestu ztratil: hora, les, kam oko šinu. A juž západ nebe zlatil, k horskému jsem přišel mlýnu. Na potoce mezi pávy káčata se batolila, černý hošík kučeravý a děvuška něžná, bílá drželi se šatů matky. Její pohled v duši jímal, na rtu snil jí úsměv sladký, mlynář z krátké dýmky dýmal. Druhem byl jsem v okamžiku, na stůl přišla vodka slavná. V černě jizbě na hřebíku visí puška starodávná. Vodka byla bystré dušky, a já jsem se rozveselil: Zdalipak z té staré pušky jedenkrát jste sobě střelil? Žas spěl k mozku. Cožpak byla otázka má tak všetečná, [R], T 1919, R 1, B 3 – na konec před epilog. Název změněn Idyla ve mlýně R 1–. 1 Beskydách D 4–; ztratil, R 1–; 2 kam nohu šinu, R 1–; 6 kačenka se kolébala D 9–; 7 tmavý hošík R 1–; tmavý synek D 9–; 8 děvuška bílá, malá D 9–; 9 držela (!) T; šatu matky; R 1–; 10 srdce jímal R 1–; 11 rtu hrál jí usměv R 1 (varianta); 13 Hostem jsem byl v R 1–; 14 slavná – R 1–D 6; slavná, D 7–; 18 rozveselil; D 3–; 19 rcete, zda z té D 7–; 21 Ďas (!) T; mozku: Či tu byla R 1–;
185 že se sněhem pobarvila muže líc a nekonečná bázeň táhla okem ženy? Vyvedli mne na silnici. Sbohem! Já šel uprášený s Ostravicí souputnicí. Starý goral přišel v cestu, vzhůru vlek se se mnou líně za hvězd svitu k Frydku městu, vyprávím o štěstí v mlýně. Chud jsem, pane, stár a chromý, ale nechtěl bych já nésti jejich statek na svědomí, jejich děti, jejich štěstí. Starý mlynář bral si znovu švarné děvče, lepé tváře, tož Maryčku Halfarovu ved si domů od oltáře. Dva měsíce sotva zašly, nevím, jak žil s mladou ženou... jednou zrána tak ho našli v krvi s hlavou prostřelenou... Stárka pak si vzala honem. Že krev na svědomí mají – dokončil jsem drsným tónem – staré baby povídají. 24 muže tvář D 5–; 25 úzkost táhla tváří R 1–D 4; táhla lícem D 5–; 26 Provodili na D 9–; na silnici: R 1–D 8; 27 šel ustrašený (!) T; Šel jsem uprášený D 9–; 30 táhl se mnou po pěšině D 7–; 32 mluvím o štěstí ve D 7–; 33 Stár jsem, pane, chud a R 1, B 3; Stár jsem já, chudoben, D 1–D 3; Starý jsem, chudobný D 4–; 34–35 já míti / jejich štěstí na R 1 (původně, pak škrtnuto); 36 jejich statek, jejich R 1 (původně, pak škrtnuto); 38 mladé děvče švarné tváře R 1–; 40 vedl domů D 7–; 42 ženou – R 1–; 43 jednou z jitra – R 1–; 44 prostřelenou. R 1–; 45 honem; R 1–D 12; honem: D 13–; 46 mají...“ R 1–; 47 na
186 Uhnul jsem mu nocí temnou, vpřed jsem kráčel opuštěný, ale děs šel pořád se mnou v líci muže, v oku ženy. začátek verše jsme přesunuli pomlčku z konce v. 46; Dokončil B 3–; 47–48 tonem: / Staré R 1–; povídají! R 1–; 51 děj šel (!) T; děs ten kráčel se mnou R 1–; děs, – ten D 7–F 1; děs – ten F 2; 52 v oku muže, v líci ženy R 1–.
187 [64]